Napořád

Šla zas a znova, nepřemýšlejíc, vpřed, kam ji nohy nesly, nezvládala vnímat okolí, kvůli tomu, co se jí dělo v hlavě. A tak došla zas na to místo, místo, kde to všechno začalo, začalo obrovskou radostí a skončilo smutkem a následkem na celý život. Po třinácti letech od odchodu znovu přišla, ne poprvé a pravděpodobně ani naposledy. Dívá se na nový plot, který byl postaven na místě kdysi jejího, místě, kde strávila rané dětství a kam by se ráda podívala, i když vlastně ne, nechce vědět, jak si cizí lidé užívají prostor, které jí dávno nepatří. Stmívá se a ji přepadají vzpomínky, dobré, šťastné, na časy s rodinou a sousedy v dobrých vztazích, jenže jak vzpomínky přibývají, přichází i pocity opuštění, něčeho, co již nikdy nezažije, nevrátí zpět čas, nemůže, a to je ten problém. Přes to vše se snaží jít dál, ale občas jsou myšlenky až moc silné na to, aby je překonala. Někdy by nejradši na všechno zapomněla, začala od znova, tak jako teď začíná nový den.