Od počátku měla výrazné lyrické cítění, pro situace a hlavně postavy. Členství ukončila na vlastní žádost v roce 2023.

V Itálii

Povídka líčící okouzlení italským typem krajiny, která rezonuje v hrdinově nitru.

V okolí se rozprostírá dechberoucí, ale přeci tak obyčejná krajina Italského venkova. Louky zahaleny v různobarevných závějí letního kvítí. Ve vzduchu vůně pozdního srpnového večera a pomalu utichající zpěv ptáků. Odstíny rudé a zlatavé se odrážejí v listech staré třešně a vrhají jemné stíny na starou dubovou podlahu. Studený vánek proniká otevřeným oknem do pokoje a ovívá obličej mladého muže ležícího na bílým saténem pokryté posteli. Jeho dlouhé havraní vlasy jsou rozcuchány po polštáři. Nespí, ale dech má klidný a oční víčka pevně stisknutá. Ze starého gramofonu v rohu
místnosti se ozývají jemné tóny hudby. Na stěnách pokoje jsou všerůznými způsoby nalepeny texty a výstřižky z knih a novinových článků. Na dřevěném psacím stole ležícím pod okny leží rozevřený sešit plný not.
Když se Matteo druhý den ráno probudil, cítil na tváři jemné dotyky slunečních paprsků a v dáli slyšel zpěv drozdů. Vše tak, jak by mělo a nic nerozdělující toto ráno od ostatních, které již Matteo v této vile zažil.
Po pár minutách nehybného ležení pod jemnou přikrývkou konečně ucítil silnou vůni kávy plynoucí z meruňkové sadu, který jako by se stal ideálním místem pro klidné rodinné snídaně. Matteo si jedním ladným pohybem uvázal vlasy do drdolu a přes hlavu navlékl bílou zmuchlanou košili. Poté seběhl do přízemí a velkými dřevěnými dveřmi vstoupil do starého skleníku rozdělujícího zadní část domu od sadu. Je plný nejen bylin, které svou vůní okouzlí každou mysl, ale také nádherných zelených rostlin, které prorůstají každým volným koutem.
Náhodný návštěvník by řekl, že je to přeci jen obyčejný krásný skleník, ale kdyby se opravdu vcítil do atmosféry a soustředěně zahleděl na jednu z rostlin, uviděl by, jak pomalu, ale přesto lidskýma očima viditelně roste. Uviděl by malinké třpytící se tečky prakticky zaplňující veškerý prostor skleníku. Se zatajeným dechem by mohl pozorovat aktivně žijící ekosystém plný přírody a magie. Uvědomil by si, že to není jen tak ledajaký skleník, ale že je to místo plně žijící jakousi nadpřirozenou silou, jež naplňuje rostliny a pomáhá jim k růstu a rozkvetu.
Nám už představený hoch bříšky prstů jemně při chůzi přejížděl po všelijakých listech a květech, než se dostal ke konci skleněného ráje a vyšel ven. Dlouhé stonky trávy ho šimraly na nohou, zatímco pomalu běžel směrem ke zchátralému altánu na konci zahrady. Když udýchaný vyskočil na první dřevěnou příčku schodů, uviděl ve středu místnosti sedět kočku jemně si olizující přední tlapku. Když uslyšela jeho kroky zastavit, vzpřímila hlavu a pohleděla mu přímo do očí. Jako by se v nich ukrývaly miliony příběhů, které každé léto nenápadně pozoruje. Vyzařovalo z nich vědomí a respekt. Zvláštní to myšlenka. Matteo poklonil hlavou a pomalu došel ke staré dřevěné lavici v zadním koutě. Posadil se a nervozně poťukával po kovovém zábradlí. Nemohl se dočkat.
Když po pár minutách zahlédl mezi listy dubů za koncem zahrady pramínek plavých vlasů, zeširoka se usmál a vyskočil z lavice. Vykoukl poté z velkého okna ohraničeného kovovými pruty a v tichosti sledoval osobu směřující k němu. Pod oknem se ale z nenadání zastavila a pohlédla vzhůru k Matteovi. "Bylo mi jasné, že tu na mě budeš čekat dřív." Řekla pro nás neznámá osoba s úsměvem a naklonila se pro polibek.