Beze jména II.

Při starém hradu stojí věž
A jsou v ní schody vyšlapaný,
Ty schody jen tak nevyjdeš
Nejsi-li v krok po nich pozvaný.

Možná se někde propadnou,
Je to jen stará shnilá látka,
Zábradlí vyrvaná tu jsou
a mezipatra velmi vratká.

Staneš před rámem posetým
Zlatem a měděnými broky,
Pohneš obrazem staletým
Co nikdo nehnul s ním už roky.

A najdeš kliku ze zdi jdoucí,
A zámek, co byl do zdi dán,
Stačí však třikrát pozatlouci
A dveře budou dokořán.

A nežli v ten pokoj se vydáš,
A nežli dveře otevřeš,
Měl vědět bys, že co tam přidáš
Tak to si taky odneseš.

Při starém hradu stojí věž,
O tu se příliš neopřeš.