Bez názvu

Popis inspirovaný klavírní sonátou Domenica Scarlattiho (K87).

Je to přítel z minulosti.

Vždy nás přinutí vzpomínat znovu a znovu nad vzpomínkami ze starých časů. Velice pomalu a klidně. Zároveň s úsměvem a slzami smutku v očích. Jsme stále v jeho neměnném cylu, dokud si ho sami nepoupravím a nepřistoupíme k dalšímu. Vše se díky němu zdá být tak klidné a zároveň bolestivé a strašidelné. Kvůli němu jsme lapeni ve vlastní pasti, ze které, zdá se, není úniku. Dokud pomalu neusneme navěky, tak se bude vracet, abychom se ze současnosti cítili hůře.