Napoleon

Vnitřní monolog osoby, která zná hrdinu nejlépe, ale zároveň o něm neví snad vůbec nic.

"Vždy jsem snil o tom být bohatý a kariérně úspěšný. Mít dobré vzdělání a hlavně dobrou práci, která nám vydělává hodně peněz, je přeci základní životním principem. Říkal jsem si, že tento materialistický hon za bohatstvím a úspěchem probíhá ve vyspělejších zemích už stovky let, zda-li ne déle. Proto mě nenapadlo, že tato zlatá horečka by mohla být ve skutečnosti pastí. Až teď, když mí noví přátelé, kteří nejsou mými přáteli, ale pouhými lidskými schránkami poměřujícími si svá čísla na účtech. Čísla, která dávno ztratila význam a využití. Až teď, když moji rodiče, během mého dospívání láskyplní, skromní lidé se proměnili v monstra prahnoucí ne po lásce, ale po tom nejhorším jedu zvaném peníze. Až teď, když vidím co to svinstvo dělá s lidmi a co dělá se mnou. Uvědomuju si, že nemám ponětí jak žít radostný a smysluplný život, ale už vím, že koupání se v penězích cestou není. Na rozdíl od vody, peníze člověka nenadnáší."