Zuzana Chodaničková: Dým

Táto,

já tam nechci jít,

chci ještě snít.

Venku,

šedý povlak,

snáší se nad městem,

prorazí ho vlak,

pročísne ho prstem.

V šeru,

postav pár se prochází,

na mou věru,

těm lidem něco schází.

Jak přízraky bloudí,

kam jdou nemaj páru,

všichni stejní,

měli by upustit páru.

V tomhle světe,

plném klamu,

kde jdou všichni v davu,

neřídí se hlavou,

řídí se davem,

sami v sobě tápou.

Táto, radši pojďme zadem.