Blíží se vysvědčení

Fejeton.

Každý známe ten pocit, kdy si naši rodiče uvědomí, že jejich milované dítko má posledních pár měsíců, ne-li týdnů na to, aby si vylepšilo všechny známky, které se momentálně pohybují na velmi tenké hranici. A to by nebyl správný rodič, aby nechtěl vidět na onom posvátném listu, který přineseme domů v poslední den školy, jen ty nejlepší známky. Nastává tedy doba, kdy se větám či otázkám, jako jsou "Jak dopadl ten test? Jak to, že to ještě nevíš?", "Už sis opravila tu matiku?!", "Doufám, že se učíš a nečučíš do telefonu…", "Zeptej se učitelky, jestli si to můžeš nějak opravit, nebo si to prostě nějak vylepši." nebo "Co ta trojka z ájiny?!" nedá vyhnout.

Samozřejmě, že se jakožto hodné a pilné dítě velmi snažím, někdy to stejně nestačí. Proto nastává doba, kdy studenti navštěvují své učitele či učitelky a ptají se, co mají dělat, obzvlášť, když se jejich známky houpou jako na houpačce a rozhodují se, kde zastaví.

Ti, kteří to mají v tomto ohledu takzvaně "na salámu", mají v podobné situaci jedině výhody. Obzvlášť, pokud jejich "nadšení" sdílí i jejich rodiče. To je teprve BOMBA!

Lepší z nás se holt mučí a mučí, učí, cvičí a zase se učí nebo brečí nad látkou, kterou nutně potřebují na následující testy a zkoušení. A nebylo by to ono, kdyby se učitelé jako úplnou náhodou, nerozhodli psát písemné testy, zkoušet nebo chtít úkoly, projekty či prezentace během jednoho týdne. Těžký to život studenta. A lépe nebude :D