Ve jménu lži

Próza inspirovaná obrazem (Hopper: Noční tuláci).

"Dobrý večer," oči celé restaurace se od sebe rozutekly a setkaly se na mé tváři, "strašně se omlouvám, byla jsem," pronesla jsem udýchaným hlasem, jako by rozhánějícím všechny nevyžádané pohledy, a snažila se najít jediný, správný, pár očí,"na hřbitově."

"Ahoj, Vin," pronesl Phil a otočil se na barové stoličce a poplácal na místo vedle sebe, "promiň mi ty zmatky, ta restaurace je trochu zastrčená, ale přesně dnes se po deseti letech otevřela," vydechl a posunul ke mně čaj, který zřejmě objednal, než jsem přišla.

Moc k prohlížení tu toho nebylo. Žluté stěny, obrovská okna, pult ve tvaru trojúhelníku, u jehož hrany seděl osamělý muž se zarudlýma očima – muž, který opouštěl hřbitov, když jsem tam přicházela.

Phil si všiml mého ztrápeného výrazu a přestal napínat, "Vin, dnes je to přece deset let, co se známe,"vzpomínal s nadějným úsměvem na tváři.

Ze dne, kdy mi umřela má kamarádka, jeho bývalá přítelkyně, si rozhodně nic pamatovat ani nechci, jenže tenhle moment bych nezapomněla.

Pán naproti se zvedl a kývl na muže za pultem, "Díky dnes za pomoc, Serpe, budu čekat v autě."