Ona a on

Dvojí pohled na událost z roku 1915.

Jeho pohled

V Mladé Boleslavi 15.9.1915

Ahoj maminko,

dnes jsem si vzal lásku svého života. Omlouvám se vám, že jste s tatínkem nemohli zúčastnit, ale situace je tu těžká a nevím, jak dlouho tomu ještě tak bude. A nejsem si jistý, jestli přežiju do konce.

Chci vám a Bohu poděkovat, že jsem se mohl dožít tohoto dne. Moje milá vypadala nádherně v těch bílých šatech. Když jsem ji viděl, jak jde tou uličkou, zapomněl jsem na všechny moje trable. Maminko, je mi tak líto, že jste ji neviděla v těch nádherných bílých šatech.

Maminko, byl tatínek také oslněn tvou krásou? Také zapomněl, jak má dýchati? A jaké to bylo pro tebe?

Určitě si myslíte, a jak se daří mně? Je mi nejlíp za celý můj život, jen vy a pan táta mi tu chybíte. Zraněných tu nebývá, zdá se mi, že jich ba i přibývá, ale ještě se nevzdáváme.

Tak prosím, abyste ani vy a pan táta neztráceli naději. Děkuju za tuto příležitost.

S pozdravem váš milovaný syn

Václav Müller

Její pohled

Dne 14.9 jsem se vdala. Bylo to nádherné, měla jsem prosté bíle šaty a vypadala a cítila jsem se nádherně. Byl tam samozřejmě i můj teď už manžel vypadal tak nádherně, že se mi zamotala hlava.

Byl to nejlepší den mého života. Nebyla to velká svatba a byla velmi narychlo, ale povedla se. Mrzí mě, že tam nemohli být naši rodiče, ale teď by pro ně nebylo bezpečné cestovat.

Svatba byla v naší kapli. Je to malá kaple, ale na ten den byla překrásně vyzdobená, to byla práce všech, co mohli. Myslím, že většina vítala trochu povzbuzení a něco jiného než válku a smrt.

Neměli jsme mnoho kytek, jen to co rostlo po okolí i v mé kytici bylo mnoho lučního kvítí, ale bylo to hezké. A tam úplně všichni, kdo mohl tak stál, ale byli tam i ti, kteří si stoupnout nemohli, tak seděli a všichni se usmívali, ale také vypadali unaveně a hodně z nich mělo modřiny i na obličeji. A pak to uteklo jako voda, zdá se mi jako bych mrkla očima a bzo po obřadu a všichni jsme se šli najíst. Na hostině toho pomálu, ale najedli jsme se z toho. Po hostině začala hrát hudba a šli jsme tančit a tančili jsme až do večera. Potom už všichni byli unavení a sestry začaly ukládat vojáky do jejich pokojů. My jsme se rozdělili a šli každý do vlastního pokoje. V posteli jsem usla hned. No, a to by nejlepší den mého života.