Labyrint

Básnická skladba máchovského vyznění.

Temnotou pádím,

tam kde naděje již není: "Jen rychle! Již jsem tam měl býti."

Hle, co to vidím?

Nezřím ničeho než tmy! Co je to, co mám zříti?

Pád a po něm další a další a pak znovu…

Mám již krví potřísněný šat

a trýzní mne sžíravý hlad.

Podlamují se mi znovu kolena.

Znovu už ne! Teď nesmíš vyhasnout hvězdičko, vždyť jsi již tak daleko.

Nesmíš to teď vzdáti! Oheň v tvém srdci opět musí vzpláti.

Je to možná? Nešálí mne zrak?

Vidím okraj a za ním zář, a pak…

Znovu obklopen jsem temnotou,

Jak dlouho je to, co vloudím touto komnatou?

Tak blízko jsem byl teď,

avšak v nekonečnu se to znovu zdá. Hleď!

To hřejivé teplo sálající z té záře,

Co dokázala rozlít úsměv na mé tváři,

znovu uniklo mi v dál.

Toho nejvíce jsem se bál.

Kolikráte to ještě zvládnu?

Pokaždé se mi zdá, že jsem blíž,

avšak stačí abych si oddechnul

a stojí přede mnou další mříž.

Překonám-li překážku, objeví se další.

Kéž bych byl zase mladší.

V těch dnech zalívala mne hřející zář celý čas.

Teď již neslyším ani jeho hlas.

A tak bloudím dál,

Za tím, kdo mne kdysi hřál.