Čtenářem

I. Čtenář Dostojevského

Poupravil si kravatu a pohodlně se usadil. Z příručního zavazadla vytáhl Dostojevského – těžko říct, jak se do tak malého kufříku mohl vejít dospělý muž, navíc ještě tak dlouho po smrti. Vytáhl Dostojevského a začal ho číst – byl to Čtenář Dostojevského. Všichni okolo to museli vědět a on se o to postaral. Vypadal důležitě, upravoval si kravatu a četl Dostojevského. A byl tak naprosto spokojený.

Když si k němu přisedla Postarší dáma, velmi hlasitě si odkašlal, protože s tímto vyrušením krajně nesouhlasil a také proto, aby všichni kolem věděli, že si k němu přisedla postarší dáma, že si odkašlal a že s tím krajně nesouhlasí.

Postarší dáma byla obecně o dost zajímavější než Čtenář Dostojevského. Z příručního zavazadla vytáhla pouze knihu, což se oproti mrtvole na vedlejším sedadle zdálo poněkud ubohé, Čtenář Dostojevského tedy pozbyl veškerého zájmu se s ní dát do řeči – ne, že by ovšem předtím byl nějak závratně velký. Škoda.

Postarší dáma měla pod šedým kabátkem a dlouhou sukní navlečený neopren a v příručním zavazadle vezla mimo jiné i dvě střelné zbraně. Zrovna se vrátila z mise, aby mohla o den později odjet zkoumat hlubiny moře. Postarší dáma už potkala nespočet Čtenářů Dostojevského a nespočet jich ještě potká. Čtenář Dostojevského má však v průměru za svůj život šanci potkat jen jednu Postarší dámu, jestli vůbec. A ani si jí zpravidla neváží – právě naopak. Hlasitě si odkašle, zašoupe nohama, poupraví kravatu a čte Dostojevského – aby všichni věděli, že si odkašlal, zašoupal nohama, poupravil kravatu a hlavně, že čte Dostojevského. Postarší dáma by Čtenáři Dostojevského možná mohla říct, že Dostojevského znala, když ještě žil, a že ho bude znát, až bude žít znovu. A že kravatu má pořád stejně nakřivo a že lépe, než mrtví lidé se čtou jejich knihy. Mohla by. Z jejích úst se však ozve jen docela tiché "dobré odpoledne".

II. Přikyvovatelky

Přikyvovatelka nezabírá prostor a nenosí růžovou. Oči má upřené tam, kam je to zrovna nejvhodnější. Je nadšená, protože on je nadšený. Přikyvuje, protože on je důležitý. Neskáče do řeči, neskáče do mlčení. Neptá se.

Smečka. Tvoří okolo něj kruh upřených očí. Přikyvovatelky se navzájem propalují pohledem a každá z nich ví, že právě ona je jiná, než ty ostatní. Přikyvovatelky nenosí růžovou. Když se on zrovna nedívá, z Přikyvovatelek se stávají ženy. A když se dívá, hlas se jim automaticky posune o oktávu výš. Usmívají se, protože tak jim to prý sluší.

On si ničeho z toho nevšímá. Přikyvovatelky se v jeho okolí zkrátka vyskytují, prostě se tak narodil. Nemůže přece za to, že je tak zajímavý.

Nejméně ze všeho za to ale mohou právě Přikyvovatelky. Přikyvovatelka nezabírá prostor a nenosí růžovou.

III. Sourozenci

Mladší bratr a Starší sestra žijí v oddělených pokojích. Starší sestra nemá obličej, protože mimiku nepotřebuje a slovy nemluví. Ráno se budí dřív, než musí. Nad hlavou jí svítí červená kontrolka s velkými písmeny tázajícími se, zda ,,JE ODE MĚ NĚCO POTŘEBA?". A i když zrovna není, kontrolka nikdy nejde vypnout. Mapa domu má v její hlavě nula únikových východů.

Mladší bratr má místo obličeje jen jedna velká ústa. Ne že by potřeboval křičet. Nepotřebuje nic. Chce ale všechno. Ústa má po otci. Všem říká, že ústa má po otci. Starší sestra má ještě další jména, ale ta zrovna nejsou důležitá, protože je potřeba vyklidit myčku. Má dvě ruce, které jsou neustále ve střehu. Ruce má po matce a ta je má po své matce a ta je má po své matce. I ona bude jednou matkou, je to potřeba. Starší sestra má Mladšího bratra. Zná jeho jméno a ví do jaké chodí třídy a jak se jmenují jeho kamarádi a kdy mu je potřeba vyprat oblečení. Mladší bratr ví, že má Starší sestru.

Mladší bratr a Starší sestra žijí v oddělených pokojích. Starší sestra chodí bosa, protože nemá čas se bát střepů. Mladší bratr si nechává tkaničky zásadně rozvázané, pro případ, že by o ně náhodou nezakopl. Těžko říct, co si o tom všem Starší sestra myslí. Nikdo se jí neptá, není to potřeba. Navíc nemá obličej. Mladší bratr má ústa po otci, Starší sestra ruce po matce po matce po matce po matce po matce po matce po

Je ode mě něco potřeba?