Tereza Lerchová! Je zvláště těžké popsat tento osobitý charakter, který se však utíkal do svého vnitřního světa a navenek jevil jen velice neznatelný úsměv Mony Lisy. Jako básnířka dokázala nalézt tak silná slova, že často čtenáři docházel dech a musel si sahat do svědomí, tak živou a neúprosnou poezii psala. Odmlčela se po dvou letech, k velké škodě celé Akademie. Proto bylo možné ji nominovat na Cenu pouze dvakrát. Lyrika, která dobře vystihuje přátelskou ironii, odhodlanou zranitelnost i opravdovost. Spolupracovala pak na řadě vizuálních projektů, neboť je i talentovanou výtvarnicí - fotografie tohoto medailonu je prací Elišky Smutné z maturitní práce imitující prerafaelitskou malbu. Absolventkou se stala Tereza Lerchová v roce 2025.

Z poezie chvil

Autentické poetické texty.

Možná že zítra

změním svůj život.

Možná že rozeberu celej svět

Na kousky a zase složím

Nikdy není pozdě

Sundat si ponožky a jít spát

A ráno se probudit mezi tebou a tebou

Sladké sny

Nikdy není pozdě

Na rudý ruce od barev

Pak je jedno kolik let a kolik kreseb

Jsi ztratil rozbil rozházel

Na louce 

Kam jste chodívali s mámou

kde sis vyplakal oči

Pamatuješ?

Jak ti brácha utíral slzy

Včera ráno

Když jsi křičel

Že už nemůžeš dál

Nikdy není a nebude pozdě

Zbavit se zlozvyku

Ničení vlastního štěstí