Polykáš plíce

když přijde na tebe, tělesné vždy převládá

nestíhám tě milovat, protože mám hlad

nemůžu sledovat jemnost tvojí tváře

musím si zavázat tkaničku

míjím tě očima

spadla mi do nich řasa a nevím kudy vyjde,

snad tebou.

kadence hlasu

jako bys polykal vlastní plíce

zatímco ostatní těmi svými plýtvají a plivají je

můžu se na něco zeptat

vylekáš se, jako bys zrovna v tu chvíli znovu objevil, že máš tělo.

udělal se mi puchýř a tak na tebe teď nedokážu křičet

nemůžu se ti smát protože jsem se řízla o papír

jsem nyní tělem

uvědomuju si celou svoji tíhu a s každým krokem na chodidle cítím všechnu zem.

ty mým tělem nejsi 

můžu tě vzít do dlaně a pak tě pustit

a sebrat ze země svoji řasu

co tebou prošla.