Kdyby mě dnes někdo pokácel 

šukar jakha lačha hin

hledám dívku s krásnýma očima

jedna z mála věcí, kterým ještě rozumím

já mám oči modrý a pleť docela bledou a vlasy v barvě ohně

"to bych do tebe vůbec neřekla," slýchám často

a já sama do sebe vlastně taky ne

někdy se tomu říká "ukradené děti"

moji praprarodiče by asi nevěřili, že jsem jejich

a rozdělali by oheň uprostřed místnosti

v Letech u Písku jsem byla jednou

nerozumím už skoro žádným písním

a když už, spíš hudbě než jazyku

můj otec má někde po světě roztroušené bratry a sestry co nikdy nepozná

stejně jako já a stejně jako je jednou budou mít i moje děti

nedávno jsem si koupila sbírku romských pohádek, bilingvní vydání

nerozumím jim ani česky

neřekl by to do mě už asi nikdo

vzpomenu si už jen občas, když slyším babičku mluvit se svými sestrami

když vidím, jak vyčnívám mezi sourozenci

všichni mají hnědé vlasy oči pleť

oni ukradené děti nejsou

vím jen to, že se musím nechat pohřbít

dělá se to tak

věří se, že jsme přišli ze země a že se jí stejně máme i navrátit

ničím si nejsem tolik jistá jako tím, že se musím nechat pohřbít.