Pavlína Pavlišová
Zajímala se o náměty související s napětím i fantastickou složkou. Absolventkou od roku 2023.
Co mi řekly ty oči
Pár odstavců o jednom netradičním setkání...
Tak jako každé páteční odpoledne jsem čekala, až ručička hodin visících nade dveřmi od mé
kanceláře naposledy poskočí a moje pracovní doba konečně skončí. S očima upřenýma na ciferník
jsem odpočítávala poslední vteřiny do mého odchodu.
Když jsem konečně vyšla na ulici, ledový vánek mě lehce zaštípal do tváří. Zamířila jsem do
své oblíbené kavárny a s kelímkem horké kávy jsem se konečně vydala domů.
Během cesty mi zazvonil mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy teplého kabátu a přijala hovor. Měla
jsem pocit, že jako bych zaslechla kovové cinknutí, ale hlas v telefonu přerušil mé myšlenky, a tak
jsem na ten nepatrný zvuk zapomněla.
Už jsem se pomalu blížila ke svému malému domečku, a tak jsem sáhla do kapsy, abych si
nachystala klíč od vstupních dveří. Prohledala jsem všechny kapsy, ale klíče jsem nenašla. Zkusila
jsem to znovu – opět neúspěšně. V kabelce jsem je taktéž neobjevila. S každou vteřinou jsem víc a víc
propadala panice.
A najednou se o mé nohy otřel černý kocour a podíval se mi do očí. U mých nohou se jako
zázrakem objevil svazek mých klíčů. Ihned se mi vybavilo kovové cinknutí, jež jsem považovala za
nedůležité.
"Děkuju," zašeptala jsem ke kocourovi, ale ten už kráčel do neznáma.