Zpytuj se

Povídka na motivy Goyova obrazu.

Poutník jda po osamělé cestě. Opuštěný a znavený dlouhou poutí. "Proč já jen svůj život opustil." mumlal si pod černými vousy a přehlučel tak naříkání stahujícího se žaludku. Mračna se sbíhala a utvářela temné stíny. Hory se tyčily do výše a obklopovaly poutníka ze všech stran. Vyšlapaná cestička se zde měnila ve strmý svah posetý kameny, zdál se nekonečným. Starý muž schoval svou vrásčitou tvář do hrubých dlaní. "Na jakou cestu ses to dal mládenče?" bědoval. "Ty naivní snílku.." jeho hlas přerušilo burácení větru. Stál sám proti sobě. Padl na kolena. "Poslouchat jsi měl!" zvýšil hlas a se znechucením se obrátil na mladou minulost, která ho pronásledovala již dlouhé míle. Písek omílal jeho tvář a trní se obracelo pod vlivnou silou větru k němu. "Volit máš s rozumem starče. Vše, co stojí ti v cestě překonat." zasyčela minulost, bodala a pálila slovy. "To ty jsi měl přemýšlet, než ses všeho vzdal!" zakřičel poutník z plných plic proti větru a náhle se rozkašlal. Protivníkovi jemné rty sebou zacukaly. "To ty tu ležíš beznadějný a slabý." s chutí lil jed do rány. Poutník uchopil bukovou větvičku z posledních sil. "Nech mě jít, ty zloději času!" rozmáchl se a uštědřil sám sobě první ránu. Padl na záda, po tváři tekly krvavé slzy. Poutníkem projela bolestná křeč, zmaten se uchopil za hlavu snažíc se bolest utišit. Vítr ho postrčil blíže k trní a zahvízdal. Mladá tvář ho sledovala svrchu a nemohla se ubránit pobavenému úšklebku. "Jen msti se za své chyby starče, jak vidíš pykáš za ně
jenom ty." stará tvář se zkřivila do bolestné grimasy, stařec křečovitě uchopil ostrý kámen a s námahou se vyhrabal na nohy. "Prohraju, prohrajeme. Zemřu, zemřeme." udeřil do čela, sesunul se k zemi a se sípáním naposledy vydechl. Vrásky jako by vítr odnesl. Vousy slezly z tváře, která byla nyní hladká, bez vrásek a jizev. Na trnitém keři leželo tělo vzdělaného mládence v elegantních šatech.
Skelné oči hleděly vzhůru k blankytnému nebi. Hory se rozestoupily a uvolnily cestu bílým beránkům, jenž se rozběhli po obloze. Však černo v duši vyčkává na další poutníky hledajíce cestu k vrcholu.