Vánoce, svátek proslulý svou magickou atmosférou, období klidu a míru, čas radovánek a upřímného veselí. Svátek, který dokáže vykouzlit úsměv na tváři každému dítku. Svátek, při němž se zase celá rodina sejde u jednoho stolu, vypráví si nespočet nádherných nezapomenutelných pohádek a společně se prochází krajinou, jež je zasněžená jako na vrcholcích hor.

Takovou krajinou nyní procházím i já, krajinou, kterou zcela přikryla sněhová deka. Při pohledu na bílou přikrývku na mě dopadá pocit klidu a míru. Vnímám jen svou osobu, neslyším nic, i přestože si krajinu neužívám sama. Před sebou vidím chlapce bojovat svými vlastnoručně vyrobenými náboji a když se otočím, slyším jásat dívky, jelikož se jim podařilo vytvořit dokonalého sněhového kamaráda. O pár kroků dále mě pohled na skupinku dětí sjíždějících kopeček jako závodní dráhu nutí toužit po návratu do vlastních dětských let.

Když brzký zimní závěs přiměje všechna dítka vrátit se do svých domovů, čekají už na ně vyteplená kamna a z kuchyně je vítá vůně propečených řízků a šťavnatých klobás. Začíná Štědrý večer. Každý pod zasněženou střechou si v něm najde potěšení. Děti se nemohou dočkat příchodu Ježíška a ti, co už vyrostli, si užívají přítomnost svých milovaných, vánoční pohodu a rozzářené tváře ratolestí.

Vánoce opravdu mají své nevysvětlitelné kouzlo, dokáží obšťastnit každého človíčka a stmelují všechny dohromady. Právě proto je český národ tolik zbožňuje a já nejsem výjimkou. Celý dlouhý rok vyčkávám na toto speciální zakončení další etapy mého života.