Je polyfonní vypravěčkou: vedle hlasu, který nás informuje o dění v příběhu, slyšíme i druhý hlas, přeskakuje z mysli jedné postavy do druhé, a my slyšíme úzkosti, radosti i žaly každého z nás. A pak je tam ještě třetí hlas, ozve se jen občas, je v něm ale obsaženo to nejcennější: vhled do života lidí. Těch, kteří kradou na tržnici, těch, co přemýšlejí o svém osudu. Těch, co nevědí, co přinese zítřek. Zuzana aktivně nepřináší texty od roku 2022, což je velká škoda.

Bez názvu

Úryvek z prózy inspirovaný japonskými příběhy.

Sam se procházel po trhu a rozhlížel se kolem. Jeho prázdný žaludek se již poněkolikáté za ten týden připomněl hlasitým zakručením. "Ještě chvilku vydrž," šeptal si pro sebe Sam. Po celém dnu hledání něčeho k snědku už byl vyčerpaný a chtěl se vydat zpátky, když v tom si všimnul košíku plného jablek stojícího vedle stánku na kraji tržnice. Vypadalo to, že prodavač tam v tu chvíli nebyl. Pro jistotu se ještě několikrát rychle rozhlédnul – ne, prodavač tam opravdu nebyl. Dlouhými kroky se vydal k jablkům. Už se vyzáblou rukou natahoval pro košík, když v tu chvíli se za ním ozve zlostný mužský hlas: "Co si myslíš, že děláš skrčku? Dej ty pracky pryč, ty jablka budou špinavá!" Sam na nic nečekal, popadl svůj úlovek, a co nejrychleji se vydal pryč. Za sebou už jenom slyší rozčileného prodavače ovoce a zvuk dopadajících kamenů, které by Sama asi trefily, kdyby nezahnul do postranní uličky.

Stmívalo se. Měl by si pospíšit. Nechtěl zase poslouchat ty řeči, že jde pozdě.