Marie Goldmanová

Šla zas a znova, nepřemýšlejíc, vpřed, kam ji nohy nesly, nezvládala vnímat okolí, kvůli tomu, co se jí dělo v hlavě. A tak došla zas na to místo, místo, kde to všechno začalo, začalo obrovskou radostí a skončilo smutkem a následkem na celý život. Po třinácti letech od odchodu znovu přišla, ne poprvé a pravděpodobně ani naposledy. Dívá se na...

Přeji si věc, která se nemůže stát,
nereálný okamžik, pro který by člověk udělal cokoliv.
Jedním krokem tam, druhým sem.

Nechceš-li zůstat jen vzpomínkou,

Píšu verše, nevím proč,
vždy v hlavě mám kolotoč.
Nevím, zda se líbí ti,
skládám je z tenkých nití,
které za chvíli se zničí,
protože nedávají smysl.

Svět je plný zážitků,
které jen tak přichází.
Pomalu jak táhneš nitku,
tak rychle tě provází.