Spánková deprivace

Báseň ze sbírky Zblázněný srdce a jedna malá holka.

Mnu si oči,
únava na mě padá,
sny mi vlčí,
já vlastním křikem vzbuzená.

Spánek je boj,
člověk je klidný a bezbranný,
občas neusne,
byť na něj padá vyčerpání.

Nevstávám s úsměvem,
chci kávu, chci to dostat z hlavy,
brání se to,
děsí mě to,
mučí mě to.

Tvůj úsměv je má noční můra,
já neumím se před ní schovat,
možná ale chci aby zdála se zas a zas a znova,
možná před ní nelze unikat.

Představ si ty a já v jedné místnosti,
dlouho tomu tak nebylo,
říkal jsi mi vaše výsosti,
kam jen to zmizelo.

Budím se,
křičím.
Stydím se,
brečím.