Daniel Křístek

Jak já bych to jen vysvětlil duši zavřené?
Nechci a nebudu mít mysli z kamene
-tudíž ať blouzníš mě, jak jenom to jde,
já věřím, že ne.

Při starém hradu stojí věž
A jsou v ní schody vyšlapaný,
Ty schody jen tak nevyjdeš
Nejsi-li v krok po nich pozvaný.

V bílou stěnu vryto jméno,
Snad napsal jsem, však nepřečtu,
Hřbitovním kvítím osázeno,
A s vůní slz a inkoustu.

Originální mikrodrama využívající posuny v obsahové i jazykové rovině.

Visím hlavou dolů,
a tak padají na mne,
ubrusy všech stolů,
co visí nohou dolů.